Založit webové stránky nebo eShop

Z PROCHÁZKOVA DVORA

Výmarský ohař

Výmarský ohař je kamarád, který se podobá psovi.

Výmarský ohař je kamarád podobaící se psovi

Irma ze Sedleckých skal ( naše Bella)

Historie plemene Výmarský ohař

Výmarští ohaři patří k nejstarším plemenům ohařů. Také jejich vznik je zahalen rouškou tajemství. Předpokládá se, že vznikli z původního starého typu německého ohaře hnědé barvy, u něhož došlo k mutaci v barvu stříbrošedou, která se dalším záměrným chovem utvrdila. 
Poprvé se s nimi stekáváme na začátku 19. století na dvoře Karla Augusta, velkovévody výmarského. Novější, avšak dosud ještě ne zcela probádané prameny však soudí, že jejich původ byl v Čechách a Karel August je do Výmaru dovezl.
Výmarští ohaři mají vynikající lovecké vlastnosti, z nichž nad průměr vynikají vlohy pro práci na stopě, ostrost a ostražitost. Pro tyto vlohy je nejvíce chovají zaměstnanci lesů, používají se však také jako psi služební, a to hlavně v USA, kde po druhé světové válce došli mimořádné obliby.

Zvláštností je barva štěnat, která jsou do stáří dvou měsíců šedomodrá s blankytně modrýma očima, od třetího měsíce dostává jejich srst šedostříbrný nádech a oči barvu žlutě jantarovou (nebo i světle jantarovou). Konečné zbarvení očí a srsti se ustaluje až v osmi měsících. Výmarští ohaři se vyskytují ve třech druzích srsti: krátké, dlouhé a hrubé. Až dosud se psi jednotlivých druhů srsti mezi sebou křížili, a to hlavně pro nedostatek vhodných krycích psů dlouhosrstých a hrubosrstých toto již delší dobu v ČR neplatí, křížení není povoleno. V některých zahraničních zemích- např. ve Švédsku, Holandsku atd. však stále kříží krátkosrsté a dlouhosrsté výmarké ohaře a to z výše uvedených důvodů, nebo proto, že chtějí udržet pracovní linie či povahové vlastnosti psů. V poslední době se projevuje snaha jednotlivé druhy srsti nekřížit a chovat je čistokrevně, aby z nich bylo možno vyšlechtit samostatná plemena  to se již stalo, máme tedy VOK, VOD a Slovenského hrubosrstého ohaře.
U nás začínají výmarští ohaři získávat na oblibě, neboť jsou lehce ovladatelní, učenliví, k domácím lidem přátelští a oddaní svému pánu.

 

STANDARD  PLEMENE


Středně velký až velký všestranný lovecky upotřebitelný pes se silným osvalením.

POVAHA:
Povahově pevný a náruživý pes. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř. Spolehlivý ve vystavování. Skvělý sklon k práci po ráně.

HLAVA

MOZKOVNA:

Lebka: V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. U psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň, za očima dobře patrný jařmový oblouk.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:

Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti/zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).
Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. "Suchá hlava".
Oči: jantarově zbarvené, tmavé až světlé. Ve štěněčím věku blankytně modré.
Visící uši: široké a poměrně dlouhé dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.


TRUP:

Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení.Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde ocharakteristický znak plemene.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou - dosahuje téměř až k lokti
- a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem,
s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.


OCAS:
Nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný
a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen
vodorovně, nebo také výš. Ocas se zkracoval, nyní už to není tak časté, v některých zemích je to už zakázané.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Běhy "vysoké", šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.


Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Zápěstí: silné, pevné.
Tlapy hrudních končetin: Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a
dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou
vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně:
Běhy "vysoké", šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené,
nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních
končetin.


KŮŽE: Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá přiliš těsně.

OSRSTĚNÍ:

SRST:
Krátká srst: Krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst

BARVA: Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny.
Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu
na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře
vyjádřený tmavý "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým "pálením" mohou obdržet
nanejvýš známku "dobrý". Hnědé pálení je těžká vada.

VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška:     Psi = 59 až 70cm (ideální míry: 62-67cm)
                                      Feny = 57 až 65cm (ideální míry: 59-63cm)
Hmotnost:                   Psi = cca 30 až 40kg
                                      Feny = cca 25 až 35kg

 

TOPlist